Genialita a temnota Gigerovy duše znovu v ČR aneb, i tak se dají oslavit dva roky od svatby :)

 Dlouho očekávaná výstava od Gigera opět v ČR, tak proč cestou na ní neoslavit dva roky od svatby 😊

Giger, když se tohle jméno vysloví, tak si všichni vybaví Vetřelce, ale má toho na svědomí mnohem více než jen toto dílo. Jeho výstavu můžete aktuálně vidět v Alšově jihočeské galerii v zámku Hluboká nad Vltavou. My si to dali jako společný dárek k dvěma rokům od svatby. A zároveň jsme to spojili s výletem, protože ani jeden nemáme tento kraj prozkoumaný. Naštěstí jede přímý vlak z Prahy do Českých Budějovic, cca dvě hodiny cesty. Nicméně, co bylo překvapení, že skoro všechno bylo zavřené, ale naštěstí nás zachránil obchodní dům, protože jsme měli málo pití a bylo ten den trochu tepleji. A vzhůru do Hluboké nad Vltavou.

Cesta byla nádherná a prošli jsme si i České Budějovice, jež překvapily svoji malebností. Na náměstí jsme využili otevřené kavárny a občerstvili se. Trochu nás překvapil přístup, kdy jsme cca dvacet minut čekali, než si nás slečna předstírající práci všimla a obsloužila. Ale co už, každý máme svoje dny.

České Budějovice nabízí krásné území zvané Vrbenské rybníky, které jsou zaměřené na ptáky všeho druhu. Viděli jsme Volavku, Potápku, dokonce několik sršních hnízd přímo ve stromech, a to jsme přidali do kroku, protože vypadali dosti nebezpečně. Jedná se totiž o chráněné krajinné území, kde jsou čtyři obrovské rybníky, mokřiny a hluboké lesy. Z toho pak dojdete do vodáckého kanálu, kde se trénují vodní sporty a je možnost občerstvení. Tou dobou jsme za sebou měli polovinu cesty, v závěru jsme ušli 21 km, a to počítám i prohlídku samotné výstavy. Doporučuji si nabalit svačinky, poněvadž není moc možností, jak se občerstvi krom těch, které jsem zmiňovala.

Jakmile však dojdete do cíle, tak první co spatříte, je nádherný zámek Hluboká, jenž se tyčí nad městem jako nějaký strážce a září bělobou do všech stran. Tady jsme si vyzkoušeli místní restauraci Na růžku, v podstatě první, na kterou turista narazí. Ale vyhrála příjemná obsluha a krásně vonící jídlo, a tak jsme si dali oběd. V závěru jsme poseděli déle, než jsme měli v plánu, ale atmosféra dělala fakt hodně.

Potom mírnější výšlap směrem ku zámku. Tady rady pro ty, kteří chtějí navštívit i Hlubokou, první si zajděte na zámek, jenž má tři okruhy, pak výstava. Ta nám zabrala dvě hodiny i s filmem. No co, tak příště. :D

K samotné výstavě, je velmi profesionálně udělaná a postupně procházíte několika místnostmi, jež mají různé exponáty od soch po obrazy a zároveň i doplňující text. Hodně dělá skvěle vytvořená atmosféra za pomocí světel a hudby, to mrazení v zádech je až děsivé.  

Giger byl génius a šílenec zároveň. Jeho ilustrace miluju, je to varování před svázáním, předtím, abychom se nenechali ovládat technologiemi a číší to z každého exponátu. Fascinoval nás jeden obraz, který je hned v první místnosti. 

Naučila jsem se sledovat obrazy ve vícero vrstvách. Nevěnovat pozornost jen tomu očividnému. Zde sice vidíte několik postav, ale jakmile sklouznete pohledem do dolní části, všimnete si dlouhé ruky s nataženými prsty, která tahá za provázky… a právě tohle je většina jeho tvorby. Skrytá myšlenka za zdánlivě jasným symbolem. Spoutání, nesvoboda, temnota a všudypřítomná sexualita. Výstavu jsem viděla po druhé, prvně ve svých nácti, kam mě vzali rodiče, a teď. Předtím jsem se toho bála, nyní zkoumám a hledám v tom symboliku.

Co se musím zahanbeně přiznat, že jsem prvně četla všechen text a uvědomila si, že v jeho hlavě bych být nechtěla.  Vlastně tam bylo přímo řečené, že trpěl nočními můrami, depresemi a mnohým dalším. A přesto po sobě zanechal nesmrtelné dílo, které překonalo i jeho samého.