Kubrt off-line 2023 v Počátcích - milá deskovková akce v divočině
S dalšími deskovkám jsme se společně domlouvali na tom, kdo koho poveze. Což je jedna z věcí, která mě na téhle komunitě fascinuje. Je to jako druhá rodina, která si vzájemně pomůže a dokáže se podpořit. A tak se stalo, že mě a mého muže, vezl jeden chlapík přímo z Prahy až do Počátků. Tam proběhlo uvítání samotným Kubrtem, dostali jsme instrukce, placky a pomohl i s taškami, protože jsme vypadali jako ověšený vánoční stromeček.
Ubytování
vypadalo skromně a improvizovaně, ale útulně a čistě. Bylo vidět, že majitel o
to pečuje s láskou. Jídelna byla propojená s deskohernou, takže, kde
se hrálo, tam se taky jedlo. Zároveň nad pokoji, v nejvyšším patře, byla
ještě jedna herna. Tudíž se lidi mohli pohodlně vejít a člověk se nemusel prát
o místo. S čím mám problém a nejsem jediná, je vydýchaný vzduch
v deskohernách. Zažila jsem to na Gameconu, Deskohraní a bohužel, i tady.
Ale naštěstí se dala otevřít okna, pokud zrovna ostře nefoukal vítr a hned se
dýchalo lépe.
Přijeli jsme
skoro na večeři, kde fungoval systém: Ukážeš lístek a dostaneš jídlo. My měli
všechna tři jídla. Přiznávám, že v tomhle jsem rozmazlená a někdy bručím,
když je víc přílohy a méně masa. Ale zase chápu, že to musí vyvážit a snaží se,
aby to nebylo přemrštěně drahé, poněvadž ví, že tam jedeme hrát deskové hry a
ne kvůli jídlu či čemukoli jinému.
Co musím
vyzdvihnout je kafe a zákusky. Něco si pečou sami a něco objednávají. Já jsem
se zamilovala do domácích věnečků a skvělého lunga. Pivo takový standard.
Neurazí, ale ani nenadchne.
V pátek jsem si vyrazila na objevování krajiny. Tím, že jsem v práci zavřená v kanceláři, tak přírodu celkem vyhledávám. Vybrala jsem si město Žírovnice, jež je vzdálené 6 km a tady opět díky majitelům prostor, kteří mi trasu poradili. Stálo to za to a místní krajina je nádherná. Co mě potěšilo, byl nečekaně objevený sekáč, kde oblečení stálo 30 km a ihned jsem čapla po zeleném kabátku. :D Přiznávám, že jsem zbytek pátku odpadla, tím, jak se mění počasí a já mám své zdravotní problémy, tak to dost se mnou mávalo a dostavil se nízký tlak, takže jsem zbytek pátku prospala.
Sobota už jen
mini vycházka k Ludmilinu prameni,
což je kilometr vzdálená studánka s krásným okolím. O kus dál je tzv.
tichá zóna s obrovským rybníkem, kde jsem si užívala ticha a samota.
V sobotu se zvládla desková hra Chicago,
která zaměstná mozek častým počítáním a plánováním, jelikož musíte udržet svoji
společnost výdělečnou a aktivní.
Pak mě ještě tři
deskovkáři ukecali na deskovku Sol,
kde musíte zachránit svoji civilizaci. Má totiž vybuchnout slunce a hrozila by
tak jejich smrt. Kamarádi mi dost často přezdívají paparazzi neb ráda fotím a i
se v tom zlepšuji. A tahle deskovka
byla extrémně fotogenická. Tak se v jednu chvíli stalo, že já a
Ondra P. jsme ji fotili z několika úhlů a obdivovali její grafiku a
komponenty. Škoda, že už se nedá sehnat. Fňuk.
Co se mi po
hodně dlouhé době stalo, že se v jednu chvíli sešlo několik akcí. Takže,
po dohrání jsme se domluvili ještě na jedné hře. Ale bohužel pro mě Kubrt začal
opékat buřty a i se zpívalo a hrálo u ohně. Moje duše šermíře zaplesala a
v tu chvíli jsem nevěděla, co dřív. Nakonec to dopadlo tak, že jsem
skončila u ohně. Překvapilo mě, jak organizátor akce umí skvěle hrát na kytaru
a zpívat. K němu se přidala slečna s fantastickým sytým hlasem a
člověk se jen kochal. Zároveň mě potěšilo i najednou snadnější seznámení
s dalšími lidmi, kdy si ke mně přisedl ex šermíř, a zapovídali jsme se a
postupně se to nabalovalo.
Po zpívání a
snězení buřtů jsem pokračovala ve hraní. Tentokrát jsem byla ukecána na
deskovku Dunu. Jsem ráda, že díky
filmu se tahle knižní série dostala do popředí a vychází nejenom deskové hry,
ale taky znovu celá série, protože byla vyprodaná. Tady jsem zpočátku vedla
přede všemi o čtyři body, jež jsem získala hned v prvním kole. Ale pak
kamarád vytáhl kartu intrik a o jeden bod mě porazil ve velkolepé vesmírné
bitvě. Tady totiž nic není jisté a intriky dokážou pěkně zavařit.
Přiznávám, že po tomhle už jsem byla vyčerpaná a můj mozek už nechtěl hrát nic složitého. Tak muž, jenž hrál též Dunu, vytáhl mini deskovku zvanou Meeple Cirkus, kde je hlavní atrakcí cirkusová hudba. Během této doby musíte splnit úkoly a postavit, co nejlepší akrobatické vystoupení. Prostě taková ta hlasitá deskovka, kterou si užívají jen její hráči, ale ti ostatní v herně, ji nesnáší.
V jednu
chvíli to vypadalo, že se půjde spinkat. Mohlo být tak po třetí hodině ranní a
manžel byl stále aktivní. Ale aby sobotní hraní zakončil, co nejlépe, vytáhl Šťastného candáta. Ta je ještě
otravnější, alespoň pro ostatní hráče, než výše zmiňovaná. Ta snad ani nejde
popsat, protože banda dospělých lidí běhá po místnosti a snaží se najít dalšího
hráče, který má na kartě nápis ťukanec a jako bonus vyřvává „ťukanec“ :-D
Taková normální pohádka na dobrou noc. :-D
Neděle už byla
klidnější a bylo vidět, že se všichni chystají domů. Hodně lidí, protože je z daleka
odjíždělo již ráno. Nicméně nejdřív snídaně, kafe, pak shánění spoluhráčů. Je
vtipné, že jich je v tenhle den většinou nedostatek. Ale sehnala jsem a
zahráli jsme si deskovou hru Istanbul,
krásně graficky zpracovanou. U většiny her (najdou se i výjimky) mě fascinuje
to, jak jsou autoři schopni si vyhrát s komponenty a grafikou. Přiznávám,
že si to vždycky užívám a jednotlivými částmi deskové hry se kochám. Trvala
něco málo přes hodinu a půl, i tak do oběda zbyl ještě čas a dala se jedna mini
karetka. Navíc už můj unavený mozek neměl.
Nicméně Kubrt
umí vytvořit skvělou atmosféru na jakékoli akci zaměřené na deskovky a dát
dohromady lidi, kteří si sednou a rozumí si. V tomhle je desková komunita
neuvěřitelná. Za mě je Kubrt off-line 2023 v Počátcích velkou srdcovkou a
těším se na příště.
Krásný kostel v Počátcích











Komentáře
Okomentovat