Focení s Markétou Novák Leopouldovou - sovička a sokol
Focení s https://www.marketanovak.cz/ - sovička a sokol aneb, když manžel a přátelé v čele s Moni, velmi mile překvapí.♥ A odkaz na moje portfolio je Michaela Lebdušková
Až do poslední chvíle jsem nevěděla, co budeme fotit, poněvadž Markéta vybírá podle toho, co cítí, a co se jí k zákaznici hodí.
Překvapila mě lokalita. Na foceních
miluju to poznávání nových míst a lidí a tady se bylo na co koukat. Jen jsem
pospíchala, takže nebyl čas na kochání.
Když jsem přijela, tak už tam byla druhá
zákaznice a vizážistka ji líčila. Sokolník měl přijet na určitý čas, tak se
všechno muselo stihnout. Fascinovalo mě, s jakou profesionalitou se
fotografka věnuje nejen druhé paní, ale taky mně. Stíhala řešit nejen její líčení,
ale taky, co na mě a zároveň jsem si mohla odpočinout a bylo mi nabídnuto
občerstvení. Vyptávala se mě, co bych si představovala a zda mám nějaké
preference. Zároveň přitom projížděla moje portfolio a hledala, co by se jí na
mě hodilo nejvíc.
U Markéty je speciální to, že do každé
fotografie dá trochu té romantiky, tak jsem byla zvědavá, jaké plány má se
mnou. Postupně zkoumala jednotlivé kostýmy a kombinovala je. Nakonec z toho
vznikl úplně něco jiného, než, co jsme zvažovaly původně. Tedy čarodějku,
vymyslela nádhernou elfí bojovnici. Zasahovala i do líčení a přesně určovala
svoji představu, což mě fascinovalo a vlastně až na místě jsem pochopila, proč
je tak úspěšná. Když jsme se oblékaly, už přijel sokolník a muselo se vyrazit.
Přiznávám, že mě nikdy nepřestane
udivovat, jak moc času a energie focení stojí, a pak je to strašná rychlovka. I
tady se muselo spěchat, protože pršelo. Naštěstí ne tolik, aby se celá akce
musela zrušit. Takže v závěru to vypadalo tak, že jedna modelka čekala v autě,
zatímco druhá fotila.
Veselejší spolupráce byla se sokolem
Jankem, z toho jsem měla respekt, ale neodolala jsem a nejednou si ho
pohladila. Je zvláštní, že sovička se dá vzít bez rukavice a sokol jedině s rukavicí.
Když jsem pak ale cítila ten stisk, byla jsem za rukavici vlastně ráda. Ten
pohled do jeho očí byl velmi intenzivní a celou dobu strašně nadával. Anebo si
s námi povídal. Jedno z toho :D.
Co mě pak překvapovalo, kolik lidí se
ptalo, jestli jsou zvířata dopřidaná. Nejsou. I to, jak tam Amálka mává křídly
je reálné. A byl to nezapomenutelný pocit, jak mi svými křídly bičovala
obličej. Jako takové lechtání pírkem.
I tady si Markéta drží profesionalitu,
přesně ví, co po zákaznici chce a umí to říct. Mohla to být tak půl hodinka
focení, pak konec a hurá domů s neuvěřitelným zážitkem.
A lidičkové zlatí ještě jednou díky, doteď jsem v údivu z toho, kolik z vás se mi na takhle skvělý dárek složilo.♥
PS: A hodně velké poděkování pro Moni, ty víš. Bez Tebe by to nešlo.





Komentáře
Okomentovat