Leknínové focení v Jablonném nad Orlicí

 Cesta tam a zase zpátky... Pokud by Vás zajímalo focení s Ivou Foglovou, tak ji najdete na I. F. Foto a Loki na instagramu a jako Chaos in human

Fotím již sedm let, ale teprve poslední roky si plním některé sny. Třeba focení v jezírku s lekníny, které se mi splnilo díky Ivušce. S touhle krásnou a sympatickou dámou se známe krátce, ale snad nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jsme si sedly jak prdel na hrnec. A tak se jeden letní den stalo, že jsem čapla kamarádku Loki a jely jsme k fotografce, jež bydlí v Jablonném nad Orlicí s tím, že zpátky pojedeme zřejmě mokré. Tak jsme si vzaly ručníky a převlečení.

U Ivči vždy víte jen základní informaci, kam máte dojet, zda fotíte ve vodě, na koni, sněhu či budete od bláta a až na místě se většinou dozvídám, jaký kostým mi připravila. Udělala mi strašně velkou radost, když zapojila i Loki, jež původně jela pouze jako doprovod a podrž taška a vlastně díky tomu se kamarádka do focení pustila víc. Tímto ti Iví ještě jednou děkuju!

Ivča je zároveň taková máma, stará se o své modelky a to nejen, aby jim nebyla zima, ale aby byly nakrmené a napojené. Její slavné kafe a pečení miluji.

Nuže, nabrat kostýmy, doplňky a další hračky a mohlo se vyrazit. Jablonné nad Orlicí jsem si zamilovala. Je to nádherná chráněná krajinná oblast a vždy to máme spojené s delší vycházkou. Přeci jen, jezírko s lekníny ve městě není. Takže, když jsme přišly na místo, obešlo se několik jezírek a vybralo se to vhodné. Problém bylo sluníčko. Muselo se čekat, až nebude tak silné. Tudíž se mezitím vytáhly jiné šaty a začalo se. Upřímně, světlá barva se mi na mě moc nelíbí, ale tady to sedlo. Iva zkrátka ví, co dělá. A nastylizovala podobně Loki a fotografie byly dost vau. Mělo to dynamiku a energii a nebyly statické. O což se většinou snažíme.

Nu, když jsme pak čekaly, až zapadne sluníčko, tak se jen tak sedělo v trávě, povídalo a blblo. A padaly tam různé hlášky. Od toho, že Loki neumí nosit sukně a vždy se jí povede nějaká storka. Až po různé zážitky z focení.

Na závěr se převléknout do posledních šatů a šup do jezírka. Byla jsem ráda, že jsem si vzala boty do vody, protože lidi jsou v tomhle idioti a i tady si z přírody dělají odpadkový koš. Prostě mlátit málo. Bylo vtipné tam jít a nadzvedávat si ty široké sukně se spodničkami, nejdřív jsme šly obě, potom jedna a pak zas druhá. A zkuste mít vážný výraz ve chvíli, kdy vám něco žužlá nohu a všude kolem je bláto a sliz. Povrch jezírka vypadal mnohem vábněji.

Při těchto akcích dost často narážím na údiv běžných občanů. Nejednou se nám stalo, že auto zpomalilo a zatroubilo. Jednou dokonce ukázal vztyčený palec. Pak lidi, kteří šli pěšky a ptali se, co to tady vytváříme. Někdy pohoršeně, někdy obdivně.

Tady ráda vzpomínám na focení s indiánskou čelenkou, které ten den ještě proběhlo. Má to co do sebe, ale vlastně jsem fotografii ještě nikdy nezveřejnila. Co jsem pochopila, tak právě indiáni to, že se běloška fotí s indiánskou čelenkou, strašně moc řeší a jsou z toho kolikrát problémy a nejednou na danou slečnu slovně útočí. Málokdo si uvědomuje kulturní dopad, když něco takového fotíte. Ale zas na druhou stranu… nikdo tím nemyslí nic zlého. Pro mě je to spíš obdiv a vyjádření úcty k dané kultuře.