Radosti a strasti s Agamíkem Albertíkem

Zvířátka, to je především radost, ale taky starost. Kdo by to neznal? 

Kdo by to neznal? Obzvlášť v okamžicích, když jedete na dovolenou a sháníte pro své miláčky hlídání. To se nám tak jednou stalo, že kamarádka odjela na léto do ciziny a u nás skončilo roční miminko Agamy, které se jmenuje Albertek. Vzhledem k tomu, že nám kamarádka pravidelně hlídá morčátka, nešlo odmítnout. Byť jsme byli s mužem vyděšení. A proč?

Bertík je komplikované zvířátko a řekla bych, že někdy náročnější než člověk. Na co jsem si musela nově zvykat, tak neustálý cvrkot cvrčků. Přítomnost švábů, které si kamarádka sama množí, a taky fakt, že baští i červíky. Naštěstí prodejci těchto zvířátek počítají s tím, že by někdo mohl mít problém tento druh vzít do ruky. Tudíž vymysleli naběračku na šváby, špachtličku na červy a cvrčky musím přesypávat do krabičky, a ještě je posypat vápníkem. Je mi jich líto, ale potom, co jsem viděla, jak se pustili do svého skoro mrtvého kolegy, už tolik ne. Co jsem zjistila, že cvrčci nedávají hladký povrch, tak je přendávám ve vaně. Než jsem na tenhle způsob přišla, pár mi jich uteklo. Jeden je zalepený v liště a už čtvrtý den nechce umřít. Druhý kdesi v obýváku… drahý se tím směrem občas podívá a provokativně se ptá: „Neuteklo ti něco?“

Jednou, je to pár týdnů zpátky, se stalo, že cvrček zalezl pod lednici. Bertík je v tomhle trochu stresař, takže se cvrčka snaží odlovit i z terárka a leze tím směrem. Posledně to dopadlo tak, že cvrček neprozřetelně vylezl, muž ho chytil a Albertek sežral. :D

Co Agamy ještě nemají rády, tak vylučování do vlastního bydlení. Když začne škrabat na sklo, tak to znamená, že potřebuje vyvenčit. A tak jsme se naučili to, že je občas z našeho bytu agamí záchod. Ale i v tomhle je celkem chytrý a chodí na jedno místo. Co je sranda, tak ho sledovat, jak se plazí po bytě a prozkoumává. Často se totiž stane, že se mu na wc nechce, ale potřebuje se proběhnout. Už se mi i párkrát uvelebil na židli a sledoval mě. Což byl strašně zvláštní pocit.

Za ten měsíc se dvakrát svlékl z kůže. Během toho se chová jako ženská s pms, tedy je protivný, nechte mě být a opovažte se na mě šáhnout. Jak roste, tak s ním roste i jeho skákací potrava. Tudíž jsme přešli na sarančata. Fakt tyhle potvory nemám ráda. Jednou se mi i dostalo do vlasů, a to jste měli vidět tu scénu. Nicméně, Bertík jich na posezení sní klidně šest, k tomu 7 švábů a dva červíky. Musím ho v tomhle docela brzdit, aby se nepřežíral. Dostává ráno a večer.

S tímhle zmíním ještě jeho nedožírání cvrčků, nejednou se stane, že mu z várky zůstanou aspoň čtyři. Takže pak prostě čekám, až se uráčí je konečně sníst. Rád ze sebe ještě často dělá pojízdný zvířecí autobus. Zpočátku jsem na něho vždycky užasle koukala a říkám: „Lezou ti po hlavě a zbytku těla, ty joudo.“ A on nic. :-D

Co agamíkovi závidím, tak je spánek. Je schopný usnout při čemkoli a spát až 12 hodin. Na noc mu zhasínám žárovky. A teď, při těchto vedrech mu občas vypínám i tu vyhřívací, protože vyloženě hledá chladnější místo. Posledně, když jsme ho pustili, tak si zalezl na topení a chladil se a spokojeně odfukoval.

Ještě nové zjištění je, že nemá rád luxování či jakýkoli tomu podobný zvuk. To většinou otevře tlamičku, vyplázne jazýček a kouká strašně arogantním pohledem.

Agamíka jsem dostávala s tím, že ho za ty dva měsíce nebudu muset ani jednou čistit. Nemyslím si. Když svléká kůži. Když mu tam dávám cvrčky, tak prostě ten vápník vypadne i s nimi, když svléká kůži. Občas se stane, že se mu chce na záchůdek, když ráno odcházíme do práce. To má prostě smůlu. Tak pak po návratu domů, bezpečně poznám, že Bertík „kakal“, poněvadž smrdí celý byt, nejen terárko a on se tváří neuvěřitelně vyčítavě.

Občas si spolu jenom tak sedneme, zkoumáme se a mám pocit, že dokonce vyžaduje hlazení pod tlamičkou. To se tváří zvláštně spokojeně.

Bertík je krásně roztomilé zvířátko a někdy komplikovanější, jak samotný člověk. Jsem zvědavá, nakolik to obrečím, až ho budu vracet původní majitelce. J