Focení s Luckou Amulett - Dryády

"Holky, mám pro vás jedno skvělé téma, ale musíte se trochu ušpinit a naučit se s lukem!" I tak někdy vypadá domluva na focení...

Focení s Amulett foto

Za Amulett do Toužimi už jezdím několikátým rokem a pokaždé z toho vzejdou skvělé fotografie. Je to profesionál a přesně ví, co od modelky chce. Nicméně tohle focení bylo jiné v tom, že jsem fotila ve dvou. Jela se mnou Moni, která nás zároveň i líčila. Nicméně, než se člověk dostane na místo, tak to trvá tři hodiny. Tentokrát nás brzdila i všudy přítomná vichřice a padající stromy. Takže kolikrát odkloněná doprava, ale vzhledem k tomu, že vždy vyrážím dříve, protože vím, že náhoda je blbec. Tak jsme to jsme stihly včas.

Jenže, když jsme přijely na místo, tak panovala mnohem větší zima než v Praze, překvapivě, že? I přestože jsem byla oblečená přiměřeně situaci, tak jsem se klepala zimou. Proto jsme obě byly vděčně za vytopený ateliér a fakt, že Amulett myslela i na zimu, a přestože byly dryády spíše neoblečené, tak nám bylo teplo. A na rovinu, tak u mě hodně dělá adrenalin. Moni nejdřív nalíčila mě, přiznávám, že tady se vždy těším na výsledek, je to profesionálka a zná mě, protože spolu spolupracujeme už deset let. Fotografové mě vyhledávají pro mé výrazné lícní kosti a dlouhé rezavé vlasy. A samozřejmě jizvu, která mi zbyla po rozštěpu horního rtu a patra, kterou velmi často zvýrazní a vypadá to luxusně.

S holkama je vždy sranda a Amulett má taky krásnou fenku Yoko, která nám zpestřuje chvíle příprav. Padla tam trefná poznámka, že nejdéle vždy trvá cesta a líčení. A ano, je to tak. Ten den byl velmi náročný a plný zážitků. Když jsem pak viděla Amulettin nápad, spadla mi brada, fakt ví, co dělá. Byla jsem k nepoznání. A s tím přichází i vžití se do role. Vyrazily jsme. Na udivené pohledy anebo pískání řidičů už jsem zvyklá a většinou to řeším tak, že jim zapózuju. Aby toho nebylo málo, dostaly jsme průpravu, jak držet luk a šíp. Fotografka je totiž perfekcionistka a chce všechno mít promyšlené do posledního detailu. Jelikož jsem šermovala, tak určité základy mám, ale na rovinu, víc mě baví a jde mi jednoruční meč a dýka. Luk je zbraň nestálá. Ale zvládly jsme to, přestože to byl zpočátku boj. A to, i protože foukal vítr, nešla zbraň správným směrem, a dokonce i šípy si dělaly, co chtěly. Po hodně neúspěšných pokusech a klení jsme se s tím popraly a mohlo se jít začít fotit.

Je tam nádherná bažina s popadanými stromy porostlými mechem, která je zároveň hodně fotogenická. Musely jsme i běhat, poněvadž Lucka preferuje živé fotky, ne ty statické. Nenapadá mě lepší název, ale myslím si, že přesně vystihuje situaci. Prostě jeden a týž pohyb opakujete tolikrát, dokud není hoden Amulettina foťáku. Občas se něco někde zachytí anebo luk sklouzne a vy najednou místo pozice stojmo, ležíte atd. Moje já nabuzené adrenalinem by fotilo ještě dlouho, ale Amulett řekla dost. Ví, kdy už modelka začíná být promrzlá a je třeba přestat. Zároveň nám ukazovala některé fotky a bylo to neskutečné. Posbírat vybavení a hurá zpátky do ateliéru.

Zpáteční cesta byla už o poznání horší, protože byly po vichřici popadané stromy a některé vlaky prostě nejely. Takže velké zpoždění. Aspoň bylo otevřené občerstvení a tam bombradino! To zkrátilo čekání a hned bylo příjemněji. Jinak samozřejmě paní fotografka nevydržela, a ještě ten den poslala náhledy. Většinou to funguje tak, že si modelka vybere 5 fotografií a fotografka též 5. Hned jich mám víc, ehm…

Domů jsem dorazila někdy v deset večer, unavená, špinavá a hladová. Když je takhle náročný den, tak zapomínám jíst a pak se to podepisuje na večeru. Naštěstí mám skvělého muže, který i skvěle navařil.